Souhrn

Pro všechny zmatené duše, co zabloudily na můj blog:

Jsem severočeská studentka, co má bordel v hlavě. Věnuju se jakýmusi pseudoumění, trochu píšu a tohle, to je něco na způsob mého deníčku. Nic mi nepomáhá tak, jako napsat všechny svý myšlenky na papír. Jednou právě na tyhle mý útržkovitý myšlenky narazil kamarád. A řekl mi, hele, Nepochopená, tohle je dobrý. Když už jsi do světa vypustila pár minipovídek, proč ne tohle? Ať se nad tou tragédií pobaví i někdo další.

První, to je moje bývalá přítelkyně. První vztah, co jsem myslela vážně. Že nám to nevyšlo (a ani nemohlo), to už je jinej příběh.

Bývalý. Věnujeme se stejnýmu pseudoumění, takže se často potkáváme. Můj poslední a nejdelší vztah. Jak se máte dostat přes někoho, s kým máte společný prakticky všechny kamarády, přes někoho, koho potkáváte každý den? Přes někoho, kdo měsíc po rozchodu přijde na vaši narozeninovou oslavu, ačkoliv nebyl pozvaný? Přes někoho, kdo se okolo vás neustále motá?

Možná Budoucí. Původně kamarádův kamarád. Pak něco jako můj kamarád na tulení. Seznámili jsme se po rozchodu s Bývalým (jakože opravdu blízko po rozchodu, tedy v den, kdy jsem ten rozchod zapíjela). A i když někdy komunikujeme pořád a někdy nekomunikujeme vůbec, pořád je tam určitá naděje, že by z něj mohl jednou být Současný. Až třeba dostudujeme. Až se dostanu z vlivu Bývalého. Až si srovná svůj život. Až...